Vědomí

Vědomí jako kontinuální uvědomování si vlastní existence známe každý jako velmi zřetelný fenomén, stejně zřetelný jako třeba vidění. Kdyby nás zajímal mechanismus vidění, můžeme rozebrat oko, oční nerv a příslušné laloky, najdeme tyčinky a čípky, neurony specializoané na rozpoznávání svislých hran atd. Kam ale sáhnout, když nás zajímá povaha vědomí? Jeho mechanismus, když dnes ještě nejde odhalit rozebráním něčeho, můžeme naštěstí snadno odhadnout.

Vědomí je vnímání toho, co se děje v určité (říkejme vědomé) části našeho mozku. Nezbytné je aby vnímané informace doputovaly zpět do vědomé části, tím vzniká zpětná vazba. Čím je oblast širší a vazba zřetelnější, tím je širší a zřetelnější vědomí.

Tak jako nám smysl zrak=optické vnímání okolí dává vědět co je kolem nás, tak nám smysl vědomí=vnímání části dění ve vlastním mozku dává vědět čím se zabývá náš mozek. Tento zvláštní smysl není ničím tajemným, je to prostá zpětná vazba; určitá část z toho, co mozek vymyslel, se stává jedním z jeho vstupů, vedle zraku, sluchu a dalších smyslů. Rozsah této části se průběžně mění, např. ve spánku je velmi malý, možná nulový.

Proč nám ale vědomí připadá tak reálné? Reálné nám připadá to, o čem nás informují smysly. Když vnímáme co se děje v našem mozku, tj. zabýváme se vstupy přicházejícími ze smyslu vědomí, stejným smyslem se o tomto aktu hned můžeme dozvědět. Takto nás smysly informují o vědomí a dávají mu zdání stejné reálnosti, jakou dává zrak tomu co vidíme.

Pro názornost aplikujme teorii na pár otázek.

• Proč vnímáme pořád sebe, kde se bere kontinuita vědomí?
  Je to tím, že i vzpomínky vybavené z paměti vstupují do vědomí a mezi nimi samozřejmě i vzpomínky na sebeuvědomování před chvílí, včera, před rokem atd. Když si teď uvědomuji, že jsem Štěpán, proces vědomí se musí odehrávat ve Štěpánově mozku a má logicky přístup právě ke vzpomínkám, kdy si Štěpán uvědomoval sám sebe.
• Je k vědomí potřeba vyspělý intelekt?
  Není. Takový vlk, pokud má vědomí, si může vědomě říkat "Jé, já mám hlad. Hele, támhle je nějaká mršina. Nikde nikdo, poběžím k ní." Nikdy si ale neříká "Jé, já si uvědomuji vlastní existenci. Myslím, že to je má nesmrtelná duše v mém vlčím těle.", na tak abstraktní myšlení nemá vlk dostatečně rozvinutý mozek.
• Může mít stroj nebo program vědomí?
  Ano. Stroj může dostatečně věrně napodobit mozek. Program může obsahovat zpětnou vazbu analogickou té v mozku. Rozdíl je v tom, že stav mozku se mění kontinuálně, stav programu skokově. Ale po každém skoku se mohou stavy libovolně přesně blížit (podrobněji).
• Jak se změní chování programu po přidání zpětné vazby odpovídající vědomí?
  Nevím. Chtělo by to vyzkoušet. Zatím nad hranicí možností.
• Jak by se lišil člověk bez vědomí?
  Nevím. Ale vyvinout inteligentní mozek bez zpětné vazby zahrnující podstatné smyslové vstupy a výstupy myšlení by mohlo být o dost obtížnější a zdravý člověk bez vědomí neexistuje. Na druhou stranu zatím nevidím žádný závažný důvod proč dělat čáru mezi nositeli vědomí a ostatními... i když se to nabízí, někomu třeba jako nápověda při zvažování koho (jaké zvíře) může zabít a sníst a koho ne.
• Mají zvířata vědomí?
  Mohou mít. Nepochybuji, že šimpanz nebo delfín ke zřetelnému vědomí běžně dospívají, zatímco chroust je bez šance. K přesnějšímu stanovení hranice bude nutné zeptat se etologů.

Literatura

Dan Dennet: Consciousnes Explained
Vědomí je nejlépe popsáno jako mnohonásobné "proudění", tj. jako mnohonásobné zakódování události šířící se mozkem. V kterémkoliv okamžiku, kdy vnímáme, myslíme a jednáme je ve hře velké množství mozkových systémů a každý z těchto systémů oddělenně zaznamenává některou stránku vnímání, myšlení či jednání. Ani jeden z těchto "proudů" není "správnější" než jiný, ale mohou se ovlivňovat a také se navzájem ovlivňují.

František Koukolík: Lidský mozek a jeho duše

F. Crick: Věda hledá duši (Překvapivá domněnka)

Otázka pro příští den zní: Jaká je povaha svobodné vůle?

Dee