borland pascal:

                         z realu do protektu

   První  věc,  kterou  člověk  většinou zkusí,  je  vzít  nějaký  svůj
oblíbený  program  psaný  v  realu  a zkompilovat  ho  pro  protekt  (v
BP.EXE  je volba  real  /  protekt /  windows).  Když nevzniknou  žádné
syntaktické  chyby (to  by ani  myslím neměly)  a program  se rozběhne,
obvykle  záhy  skončí  s  hláškou  Runtime  Error  216  neboli  General
Protection  Fault  (GPF). Zklamaný  programátor  se  vrátí do  realu  a
žije šťastně až do smrti.

   Jak  to  bylo vlastně  se  mnou...  stalo se  mi  to  taky ?  Drrrr,
drrrrr.. paměť zvyšuje  obrátky. Ááá, já vlastně uvažoval  jestli s tím
zapraseným  zdrojákem   Pařeniště  seknu,  budu  pokračovat   v  realu,
přepíšu ho  do Cčka  nebo do  protektu. První  vypadl real.  Potom jsem
musel ověřit,  co to  vůbec ten  protekt je  a jestli  v něm  může něco
jako  Pařeniště fungovat.  Kniha  Mikroprocesory Intel  Pentium a  spol
od  Grady   podobné  otázky   zodpoví  dost  dobře,   doporučuji.  Poté
zbývalo  prakticky ověřit,  jak to  s tím  protektem v  Pascalu vlastně
je. Dneska  mi už přijde  absurdní představa,  že jsem to  nevěděl, ale
ono to  asi opravdu  nikde není napsané.  Výsledek průzkumu  byl tento:
16bitový kód,  16bitová data (tj. xor ax,ax vynuluje  ax a db  66h; xor
ax,ax vynuluje eax, lodsb čte z  [si] a db 67h; lodsb z  [esi], všechno
přesně  jako  v  realu).  Najednou  to  vypadá,  že  mezi  protektem  a
realem  v  Borland  Pascalu  není  žádný  rozdíl  (kromě  detailů  jako
alokace paměti).  Zkusím sepsat  na jaké  hlavní rozdíly  jsem postupně
narazil.

Nejde zapisovat do CS.
- Dá se obejít i bez toho. Někdy to vypadá, že ne, ale jde to.

Nejde zapisovat do $A000.
- Zato jde do SegA000 (dále SegB800, Seg0040, SegB000).

Nejde číst ani zapisovat na adresy, které nejsou tvoje.
- Interrupty nastavovat slušně.
- Dávat si pozor na konce polí apod.

Nejde  pracovat s  neplatnými pointery  (kromě nil),  jinak řečeno,  do
segmentového registru nejde zapsat neplatný selektor.
- Dávat si pozor.
-  Když  je  to  nutné,  dá   se  s  neplatným  pointerem  pracovat  po
přetypování  na  longint  (BP  pak nenahrává  segment  do  segmentového
registru).

Nejde všechnu paměť alokovat přes INT 21.
- Zkusit používat pascalský GetMem.

Nejde alokovat souvislých 64KB a víc.
- Už jsem  o tom psal v  tricích, nejlepší je asi  použít GlobalAlloc z
unity WinAPI.

Nefungují  VESA  BIOS,  Get  ROM   font,  Event  wait  a  další  služby
systému (já zatím narazil jen na tyto).
- Co  se stane když  napíšeš INT  10h ? Nezapomeň  že jsi v  protektu a
obsluha  INT 10h  je psaná  v  realu. Stačilo  by přepnout  do realu  a
provést  původní obsluhu  ?  Asi  ne.. :)  Rozdíl  je  mezi segmenty  a
selektory  (odkazuji  na Mikroprocesory  Intel..).  Když  máš službě  v
registrech  předat  pointer,  předáš  selektor a  offset.  Ale  realová
obsluha  chce  segment a  offset.  I  kdybys  znal ke  svému  selektoru
příslušný  segment, nemohl  bys  ho předat,  protože  ten nejde  zapsat
do segmentového registru.
   Od  toho tu  je RTM.EXE.  Ještě  v protektu  zachytává interrupty  a
tam, kde  je to  třeba, převádí  selektory na  segmenty. Stejně  tak po
skončení  služby konvertuje  případné  vrácené  segmenty na  selektory.
A  protože většina  tvých dat  leží nad  1MB, ještě  je musí  kopírovat
do  konvenční paměti  pod  1MB, případně  zpátky  (realová obsluha  nad
1MB nedosáhne).
   Vypadá  to  promakaně (ne  moc  rychlé,  ale  funkční), tak  kde  je
problém  ?  RTM  musí  mít  přehled  o  všech  funkcích  systému.  Když
zavoláš  třeba INT  21  s  AX=3d00, RTM  musí  vědět,  že tahle  služba
pracuje s  pointerem DS:DX  na blok  256(?) bajtů,  aby těch  256 bajtů
z DS:DX  zkopčil do konvenční paměti  a do DS dal  segment. Jiná služba
může  mít  v   DS  třeba  offset,  takže   nejde  automaticky  převádět
všechny segmentové registry.
   RTM  se  snaží,  ale  všechny  služby  prostě  nemůže  znát,  zvlášť
když vznikly  později než RTM.  A jsou tu  i jiné záludnosti.  Třeba AT
služba Event  wait. Té předáš  pointer na boolean a  počet mikrosekund.
Služba  skončí hned,  ale za  udanou  dobu boolean  nastaví. To  prostě
nejde.  Když  je  tvůj  boolean  nad 1MB  tak  nejde  zařídit,  aby  ho
realmódová služba Event wait nastavila.
   Řešení  těchto problémů  existuje.  Jsou to  DPMI  služby (INT  31).
Namátkou:  Alloc Dos  Mem,  Free Dos  Mem, SegmentDescriptor,  Simulate
Realmode  Interrupt  (dále  viz  interrupt  list).  Pomocí  nich  můžeš
naalokovat  konvenční paměť  tak, že  dostaneš segment  i selektor.  Se
segmentem  se  budeš  obracet   na  realmódové  služby,  se  selektorem
budeš pracovat  sám. Alokovat konvenční  paměť jde  i v unitě  WinAPI a
obyčejným voláním INT 21, ale nejlepší zkušenosti mám s DPMI.

Automaticky se nastavuje {$define dpmi} (v realu define msdos).

Nejde debugovat.
-  Externí   debugger  TDDPMI  sice   není  tak  cool   jako  'internal
debugging',  ale dá  se  s ním  překvapivě rychle  sžít.  Dokonce má  i
některé výhody (oceňuji posmrtné prohlížení lokálních proměnných).

Počítač se méně hroutí.
-  Konečně nějaká  výhoda.  Tam kde  se v  realu  zhroutil teď  nejspíš
hodí runtime error.

Offset první proměnné v DS je jiný.
-  V  realu   je  první  proměnná  v  datasegmentu  na   offsetu  2,  v
protektu 16.  To pro  případ, že  bys chtěl mít  pole bajtů  takové, že
index  prvku je  roven  jeho  offsetu (moc  fajn  vlastnost,  mám ji  v
Pařeništi tak zažranou, že se jí nemůžu zbavit).

Nejde číst/psát word na 0ffff apod (přes hranici segmentu).
- Dávat pozor.
- Vlastně by to  nemělo jít ani v realu, ale vzpomínám  si, že zrovna v
realu (ne ve V86) to nějak prošlo.

Celá paměť je přímo přístupná (žádné handlování s XMS,EMS).
- Da cool !

Dee