Kanárek

Všechno to začlo cestou na Koyaanisqattsi ve filmovém klubu na ČVUT. Asi tak 9/10 mimochodem a mám chuť na to jít znova. Cestou tam jsem potkal Manfreda, který se zrovna vracel z cvičení s tím kukátkem na nohách, takže odpadl problém s hledáním ČVUT. Před vchodem si mě převzal ReDox, jen díky němu teď píšu recenzi na Kanárka, místo abych bloudil po sklepeních ČVUT. No dobře, jak to tedy souvisí s Kanárkem? Manfred nás pozval na surrealistický film Salo aneb 120 dní Sodomy. Když jsem se mu zmínil, že už jsem jeden surrealistický film viděl a pojídaly se v něm fekálie (souložení s prasnicí jsem zamlčel), Manfred prohlásil, že to bylo možná ono. Ve skutečnosti nebylo, to jen surrealisty napadají ty samé věci. Príma nápady, že? Ale pozvání jsem si zanesl do paměti, úchylárna jednou za čas nezabije a co nezabije, to posílí. Uběhl týden a přiblížil se čas promítání. Někde jsem si mezitím přečetl, že Salo obsahuje sadistické scény natočené na hranici únosnosti a nějak mě přešla chuť. Dodatečně jsem se z jedné recenze dozvěděl, že to je konkrétně ********* *********, *********** *** a ****** ******. Zvracení v sále není na závadu. Film je v řadě zemí zakázaný. Režisér prý Salo plánoval už mnoho let a prohlásil, že to bude jeho poslední film. Naplánoval to dobře, po natočení byl zavražděn. Takže tohle jsem opravdu vidět nechtěl. Jenže už jsem pozval cpoce. Z důvodů mého zaseknutí bylo nutno stanovit náhradní program, nakonec jsme šli.... na Kanárka.

Kroužek intelektuálů (nebo tak chtěli vypadat) a debata v plném proudu, hláška stíhá hlášku v rychlém střihu, padají jména z našeho domácího filmařského prostředí, zvuk je trochu zastřený a řeč špatně srozumitelná (to platí pro celý film), kamera neposedí, jakous takous linii udržuje proud hlášek, jinak chaos (to není míněno hanlivě). Chvilku klidu přinesou až úvodní titulky.
Viktor je na první pohled tvrďák co si se vším poradí a mezi zmiňovanými intelektuály (žádní obrýlenci, hospodský typ) i mezi rockery je jako doma, ale ve skutečnosti je to spíš citlivka a vedle kámoše feťáka (z kterého koukají trable a kterého si u sebe důvěřivě ubytuje) vypadá chvíli jako hošík z dobré rodiny. Režisér svou roli tuším prezentoval jako že hraje sebe sama, to co prožil, a to je dost odvážný počin. Ale musím poctivě napsat i své výhrady, Viktor na mě působil tak nějak různorodě, jako by se v něm střídalo víc lidí, víc povah, prostě jsem tomu úplně nevěřil.
Teď jsem chtěl naznačit něco z děje, ale uvědomil jsem si, že to vlastně nebyl děj, ale jen řada různých okolností a náznaků, které přivedly Viktora k drogám a pak okolnosti, které následovaly. Přitom film jako celek drží pohromadě a dobře se na něj kouká, dokonce líp, než na Rychlé pohyby očí (celkem normální příběh nastříhaný na kousky a zamíchaný aneb tolik kritizovaná ale pro příznivce psychotických experimentů slušná druhotina Radima Špačka). To jen teď, když se tak zamýšlím, mě napadají samé scény, které bych klidně vystřih. Jsou v nich cítit dětské nemoci, herecké výkony třeba policistek i scénář by mohly být lepší. Ale možná mám jen laťku moc vysoko po shlédnutí dvou filmů od Michalkova.
Mezi klady patří, že film moc nenapovídá, nechává divákovi místo. Místy jsou všechny věty hlášky, kdo to stíhá promyslet tak se baví. Ale největší klad a to co se mi při vzpomínce na film vybaví první jsou rockeři. Kdo zná Mejlu Hlavsu, užije si. Ve filmu jsem slyšel spoustu písniček, ale když pak jely titulky, bylo jich ještě mnohem víc, než jsem zaregistroval.

Hodnocení... desetistupňová škála je dlouhá... já si pomáhám představou, že od 5/10 nahoru jsou filmy, u kterých nelituju, že jsem na ně šel a doporučil bych to i ostatním, pod 5/10 je to bída. Tak třeba Blade by u mě dostal 2/10, první hvězdičku za humor (např. přesun děje z doupěte upírů do Kremlu) a druhou za Chrise Christoffersona v roli vědce, protože jsme od něj měli dvacet let starou LP desku. Kanárek je u mě na 6/10, doporučuji.

58% (v Realtimu 6/10)