Svůj mezi cizími

Jednou mě sestřenice Hela požádala, abych jí něco řekl rusky, že se to taky naučí. Ještě než si řeknete, že je nějaká divná, vás musím upozornit, že má takovou zálibu vždycky na rok někam odjet a naučit se tamní jazyk. Teď je v Japonsku. Ale neděste se, zůstaneme u našich kamarádů slovanů, u ruštiny. Dalo mi zabrat, než jsem ze sebe vydoloval pár nejbanálnějších frází. Normálně se mi při pohledu na bukvy začínají dělat mžitky před očima a mnohaletou výukou se cítím nezasažen. Ale nějak se to asi přeci jen zažere, takže když se během promítání místy silně rozpité titulky nedaly číst, uvědomil jsem si, že tomu rozumím i bez nich.
Noo, asi už nemá cenu tajit, že jde o ruský film. To bude pecka!! A taky že je. Každý si už asi párkrát po nějakém filmu řekl, že to byl možná ten nejlepší, jaký kdy viděl. Já taky už mockrát a jednou to bylo po Unaveni sluncem od Nikity Michalkova. Od té doby si jeho filmy nenechávám utéct... nebo jen velmi nerad, třeba teď budou v Ponrepu promítat Pět večerů, zatímco já tady píšu recenzi a balím si karimatku na cestu do školy.
Kvůli mé zálibě v příchodech na poslední chvíli, kvůli natřískaným ulicím (kdo to mohl v Praze čekat) a kvůli frontě u pokladny (pokladní je někdy trochu specifická a klade doplňující otázky, tentokrát se uprostřed největšího návalu otočila stranou a začla bušit do stolu, vypadalo to že tiskne další lístky), kvůli tomu všemu jsem zmeškal první minuty a scéna extrémně rozradostněné party na louce mi nedávala velký smysl. Skákali po sobě, mávali rukama a smáli se, pořád. Něco se muselo stát. Že by začla revoluce? Porazilo Dynamo Spartak? Byli na heroinu? Z krátkého popisku v programu kina se dozvídám, že to souviselo s občanskou válkou. Aspoň bylo jasné, že tohle jsou fakt kamarádi. Ale podstatná byla až zápletka a její ústřední motiv: tady je zabavené zlato a tam jsou bratři, kteří ho potřebují, pošleme ho obrněným vlakem s padesáti muži. Ale ještě před odjezdem je jeden z mužů pověřených hlídáním zlata zavražděn, najde se jen zohavené tělo. Padne rychlé rozhodnutí převézt zlato nenápadně a bez velké ochrany osobním vlakem. Ale co na to nepřítel? Co banditi? A co Jan Tleskač? Michalkov na Rusko přelomu století narouboval western. Ale ne jen tak ledajaký. Holywood jeden čas (tuším že zhruba stejnou dobou) produkoval mimo těch dobrých i kilometry slaboduchých westernů, byl to prostě módní žánr.. stačlo vidět jeden exemplář a člověk viděl všechny. Samotné prostředí Ruska by tuctovému westernu možná dost pomohlo ke slávě, ale Michalkov je klasik a tuctové filmy netočí. Žádný průhledný klaďas nebo záporák, všechno se pomalu vybarvuje až v průběhu filmu a i když úplně logicky, přesto mě to párkrát překvapilo. Skvělé jsou klasické scény, kdy zesílí hudba a kamera zabírá momentálního hrdinu v nějakém výrazném emočním rozpoložení, třeba odhodlaného pomstít smrt přítele. Představte si takového chlapíka v místnosti, ze které před chvílí odnesli tělo jeho přítele, tvář zarputilou a odhodlanou, a k tomu pořádnou hudbu, okamžitě se asociují všechny westerny se stejnými scénami, tohle je klaďas a my mu fandíme, kamera ho zabírá z různých úhlů a on se tváří pořád tak tvrdě a k tomu ta muzika, a v tom se v záběru za ním na stěně objeví obraz Lenina s přesně stejně odhodlaným výrazem, úplný psycho. Zvláštním potěšením bylo hledání Nikity Michalkova, který se v tomto filmu poprvé postavil i před kameru. Nevěděl jsem jakou roli si dal a jednou už jsem měl pocit, že ho mám, ale když se pak objevil doopravdy, bylo vše jasné. Michalkov je génius.

Ani nepočítám, že by někdo po přečtení této recenze prohledal program kin a na Svůj mezi cizími zašel, moc často asi k vidění nebude. Ale pokud si zapamatujete jméno Nikita Michalkov, uděláte dobře.

PS: Teď jsem viděl Michalkovův film Příbuzní. Je to génius. Teda herci taky... film je to obyčejnější a vážnějsí, ale opět v něm nejsou žádné obyčejné postavy, všichni diváka překvapují... Ale úplně nejlepší je úvodní logo MOSFILM, to mě vždycky dostane. Kdo neví jak vypadá, měl by si z www.fiasko.cz stáhnout a pustit demo Pragma Aux.

82%