Sen noci svatojánské

Intelektuálové mají strašně těžký život. Protože... nooo... budeme se muset kousek vrátit v čase... asi tak rok a půl. Tehdy pro mě začla zlá doba. Totiž, kdo se chce stát matematicko-fyzikálním magistrem, musí projít speciální mučící procedurou zvanou projekt. Zašli jsme tehdy s cpocem a Martinem za Žemličkou, aby nám poradil někoho, kdo by nám projekt vedl. Doporučil Krále. Zašli jsme za Králem. Doporučil Žemličku. Zašli jsme za Žemličkou...
Tušíte pokračování?... kdepak... matfyzák se na tak průhlednou rekurzi nenechá nachytat - zaútočili jsme, že uděláme něco jako kvalitní web browser, ale s vlastním formátem a trochu odlišným zaměřením a hlavně s možností vkládat na stránky a provádět skripty v libovolném programovacím jazyce, což se může hodit třeba při výuce programování a tak... tím že jsem už udělal browser a Martin překladač všeho jsme se radši nechlubili... no... Žemlička prohlásil, že to nemůžeme zvládnout. Že posledních několik let vedl projekt týkající se překladu (jak jsem pochopil, snažili se o nějakou drobnou podmnožinu toho, co už Martin udělal nebo měl v hlavě), vystřídalo se na tom x studentů a naprostý kolaps... Tehdy mě ještě nenapadlo co to asi bylo za studenty... Dopadlo to bledě, naše iniciativa byla zahubena, nakonec jsme nabrali něco z oficiálně vypsaných projektů. Pro mě a cpoce byl nejzajímavější descreening... tam se dá vymyslet algoritmů... no lábuž.

(Trnka je cooooooool!)

Právě jsem dopsal a dokreslil svůj díl dokumentace našeho šíleného projektu... až vám bude někdy firma Barco Graphics prodávat program na descreening, víte kdo ho psal a kdo pak zprivatizoval... aha, nevíte... vede nás R. z Barca, takový, no... moje úžasné podnětné návrhy vždycky oceňuje nějakou sarkastickou poznámkou, vůbec je nechápe. Cpoc někde zjistil, že napsal jeden z prvních emulátorů Spectra na PC. Nechápu jak to tehdy dokázal, musel jet na houbičkách. Ale chci aby na vás dýchl duch teamové práce, o tu totiž v projektu jde. Takže k věci, na první schůzce bylo zvláštní, že z masivního počtu devíti přihlášených lidí jich pět celou dobu neřeklo ani slovo, jen seděli a nehýbali se. I přesto, že projekt může dělat jen osm lidí a řešilo se koho vyloučit. Mám dojem, že někdy na třetí schůzce dostali první úkoly a kývali hlavou. Jeden se pak už neukázal a neodpovídal na emaily. Druhý dostal na starost dokumentaci, takže celý rok nic nedělal (ale bylo jasné, že před odevzdáním si mákne). Zbylí tři to rozjeli ve velkém stylu a za rok napsali asi 10 řádek. Po šíleném roce a půl je hotovo, zbývá aby dokumentátor napsal dokumentaci. Ale ouha, čím to, že zrovna teď zmizel???

(Trnka je bůh!)

Zavřel jsem dokumentačku a na uklidnění se začet do Vymagu (Vyjebany magazin). Samael mě ovšem záhy citově rozrušil zmínkou o Smednem mnichovi, pouštím Mašinu, že napíšu o Snu noci svatojánské, který mě před pár hodinami tak uchvátil. Ale ouha, co je to za chybovou hlášku? Vzhledem k blížícímu se releasu bych neměl psát recenze, ale rychle to opravit...

(Trnka válí!)

Gaspar Noé. Před pár lety jsme ho viděli ve Varech, kam přijel se svým úžasným filmečkem o brutálním řezníkovi milujícím svou mentálně zaostalou dceru. cpoc už by o něm dávno napsal článek, kdyby našel dost podkladů. Já jako citlivý chlapec jsem se druhému dílu rok nato vyhnul, ale osobně mohu přetlumočit obsah některých scén, o kterých mi pak cpoc vyprávěl. Netroufám si o nich psát veřejně. Na dokreslení, hádejte jaké jsou Gasparovy další plány. Noooo... už si něco myslíte?... kdo uhodne, má bod... chystá se prorazit s pornofilmem.

(Trnka je génuis)

Přísahám, že už nemám v zásobě žádné vsuvky. Tak.. doufám, že cílená podprahová masáž zabrala a ve vás se teď ozývá takový neurčitý pocit, že Jiří Trnka ví kde má ručník, prostě že je to někdo, s kým se musí počítat.
Teď, 30.12.1999, je to, jak jsem právě zaslechl z puštěné televize, 30 let od jeho smrti. Připomínám to proto, že by se při té příležitosti mohlo pár z jeho loutkových a kreslených filmů objevit v televizi, což by u většiny z nich bylo chvályhodné. Ne tak u Snu noci svatojánské... hned vysvětlím proč. Znáte ten slastný pocit, kdy se opona v kině roztahuje až někam ke zdi, prostě do naprosto nečekané šíře, a celou plochu pokrývá nádherný obraz? A když se k tomu přidá ještě dobrý zvuk, pouštět takový film v televizi by byl hřích. O zvuku nemám moc co říct, i když vypravěč a dětské hlasy jsou nádherné, ale Trnkovy scény ve Snu jsou fantastické, plné barev, světel a stínů, co snímek filmu, to nádherný obraz, který bych si pověsil na zeď. A scéna a záběry se pořád mění, neustále něco nové nebo totéž z nečekaného úhlu, divák nevychází z ohromení. Trochu už mě nakazil ReDox, při některých pohybech lucerniček a následných změnách osvětlení moje nepřetržitá euforie z filmu značně zesilovala... nikdy předtím jsem úplně nechápal když básnil o 'světýlkách' třeba v Zámku (té poslední ruské adaptaci). Abych to shrnul, obrazově je Sen to nejlepší, stejná nádhera jako Stalker, Sen plný sytých barev, Stalker do hněda.

Sen noci svatojánské, to zavání Shakespearovou komedií. Já přišel neposkvrněn originálem, takže mohu jen chválit, ne srovnávat. Ale podotknu, že jistý anglický kritik ocenil Trnkovo osobité ztvárnění nad Shakespearův originál.
Asi nemá cenu psát o ději, jen jsem si teď vzpomněl na jednu scénu... už nevím který král si to slavně bral královnu Amazonek... později tam tak seděli a vypravěč říkal: "Nejkrásnější krb špatně hřeje..." :)

93%

PS: Aby někdo nemyslel, že přechvaluju, vídám za měsíc víc filmů a obvykle jsem dost kritický (asi jako Hannah, víc než všichni ostatní), ovšem píšu jen o tom nejlepším. Z dalších pár Trnkových filmů, které jsem teď viděl, bych maximálně ocenil ještě kratší western :) Arie prerie.